AGAPORNIS - PAPOUŠCI - PT��CI

Určujeme pohlaví u agapornisů

Postupem doby se naše dvojice agapornisů růžohrdlých Pepa a Jůlinka zabydlela v amatérsky vyrobené budce, z čehož jsme měli radost, neboť prognózy nasvědčovaly tomu, že né každá budka agapornisům padne do oka. Do budky jsme jim podle získaných rad dali na podlahu trochu jemnějších hoblin a čekali na matku přírodu jestli to s těma dvěma nějak zařídí.

No zařídila a nezařídila. Bohužel při různých pozorováních jsme pomalu začínali mít pocit, že námi stanovené pohlavní rozlišení má trhliny. Mnohokrát se totiž stalo, že při páření si měnili roli. No ale nestráceli jsme naději a dál jsme připravovali jejich hnízdečko tak, aby měli vše potřebné k hnízdění. Vaječná míchanice, klíčené zrní, ovoce a samozřejmě větvičky na stavbu hnízda. S napětím jsme očekávali co to s nimi udělá. Jak Pepa tak i Jůlinka se dali do díla, šrotovali co se dalo o sto šest. Bohužel při kontrole budky kde nic tu nic, mezi hoblinami pár papírků, peříček a bobků.

V to dobu mě velká náhoda přivedla k dlouholetému chovateli agapornisů u nás ve městě. Tak jsme se domluvili, že se nám na ten náš párek koukne. Pepík a Jůlinka byli odlapeni a vydali se s námi k chovateli. Chviličku jsme pokecali, prohlídli si jeho chov a přistoupili k tomu nejdůležitějšímu.

Nejprve jsi je jen prohlédl, ale to nepřineslo žádné konkrétní výsledky. Pak byli postupně chyceni a zkoušel se pánevní test. Také jsem si to ozkoušel a musím říci, že kdyby to bylo 100% vodítko po určení pohlaví mnoho by to ušetřilo chovatelům práci s tvorbou párů.

Ten rozdíl v té mezírce mezi kostičkami je docela dobře hmatatelný. No a tak jsme zjistili, že Pepa mezera několik milimetrů – samička, Jůlinka mezera žádná – sameček. Pak přišel poslední test, syn chovatele, který měl docela dobrý pozorovací talent a dokázal odlišit pohlaví podle vizuálních rozdílů. Ten také dával za pravdu již předchozímu určení.

Ještě chvíli jsme pokecali a vydali se k domovu s Pepinou a Julkem, ne tak krutí jsme nebyli a jména jsme jim nechali.