Odchov
Každý kdo jednou propadne kouzlu agapornisů a začíná třeba jen s jedním jedincem jako s domácím mazlíčkem, po nějaké době kdy načerpá veškeré informace o papouškovi určitě zjistí, že možnosti zajistit agapornisovi svoji přítomností náhradu partnera je většinou nadlidské úsilí. A zde se již začíná na svět klubat potencionální chovatel. Při koupi partnera papouškovi již hledí na možnost získání jedince opačného pohlaví, za jakým účelem si není těžké domyslet. Skutečnost, že agapornis je papoušek menšího vzrůstu a tedy malou náročností na místo začátkům odchovů jen nahrává.
Co tedy k úspěšnému odchovu potřebujeme.
V první řadě je to klec. Zcela postačující je kupovaná klec z obchodu, která má obdélníkový tvar. Ideální jsou rozměry délka min. 60 cm, výška 50 cm a hloubka 40 cm, délka však může být větší, aby ptáci měli možnost proletu. Další výhoda je koupit klec s čistícím šuplíkem, odpadne nám náročná manipulace s klecí při čištění a sníží se plašení agapornisů. Nevýhody klece z obchodu jsou, že v nich není myšleno na samostatné místo pro uchycení koupelničky a případně budky. Koupelničku sice můžeme umístit do dvířek klece, ale je zde zase složitá manipulace, když by jsme chtěli agapornise pouštět ven (dají se sehnat klece se dvěma dvířky na bocích - doporučuji). Při umísťování budky se nám nabízí pouze možnost jí zavěsit dovnitř klece. Což však v takovém malém prostoru způsobí, že se tento prostor ještě zmenší, nebudeme mít možnost kontroly hnízdění, případné čištění budky a zejména nám to zcela znemožní vyjmutí případných mláďat za účelem kroužkování.
Proto je nutné provést destruktivní zásah do klece a pomocí štípacích kleští odstranit několik drátů. Ideální je odštípnout dráty, které vedou vodorovně, zde si totiž můžeme přesněji zaměřit zavěšení budky a odstřihnout pouze dráty které jsou před vletovým otvorem do budky.
Ideálí zavěšení budky je v horním rohu klece. Nezapomeneme na místech střihu zabrousit zbytky drátů a zbavit je ostrých hran. Stejným způsobem můžeme provést zavěšení koupelničky. Vhodné je její umístění přímo pod budku, odpařující se voda sice jen malinko, ale aspoň trochu nám zvlhčuje vzduch proudící u budky.
Klec je vhodné umístit na místo, kde ptáci budou mít maximální klid, někde mimo frekventované průchody členů domácnosti. Zároveň tak aby alespoň dvě stěny klece byly kryty stěnou. Pokud máme klec umístěnou nízko nad zemí je také nutné zakrytí vrchní části. Agapornisové mají pak větší pocit bezpečí a neplaší se. Odkrytá část klece by měla být nasměrována tak, aby ptáci viděli příchozí již z větší vzdálenosti, nesmí docházet k tomu, že se můžeme před klecí neočekávaně objevit a tím agapornise plašit.
Ve své domovině agapornis začíná hnízdit v období dešťů, což v našich podmínkách odpovídá měsícům únor a březen. V této době je vhodné povolit agapornisům vstup do budky. Sice by agapornis zahnízdil i dříve, ale v tom případě je nutné jim zajistit delší dobu světla, neboť v noci spí a byl by problém s krmením mláďat, když by samička nebyla nakrmená.
Jako výstelku hnízda používá agapornis rozmanitý materiál. Jsou to různé úlomky travin, obilovin, různá přírodní vlákna (liána, kokos), ale nejraději má odštípnuté kousky kůry mladých větviček, které jsou plné mízy a jimi se udržuje v hnízdě potřebná vlhkost. V zajetí nepohrdne agapornis náhradním materiálem a do hnízda natahá vše co může odštípnout – třeba papír. Samička i v průběhu hnízdění neustále dostavuje hnízdo, takže je potřebné jí každý den nějakou tu větvičku přinést.
Asi měsíc před hnízděním a v jeho době dáváme agapornisům pestřejší stravu, tím zajistíme potřebnou kondici papoušků a dále je i stimulujeme ke hnízdění. Pokud je vše v pořádku dojde k páření a to i několikrát denně.
Přibližně po deseti až čtrnácti dnech začne samička snášet do hnízda vajíčka. V průměru jich snese až pět, každý druhý den. Podle doby, kdy samička na vajíčka zasedne, většinou po druhém, ale může to být až po pátém, se z vajíček po 21–22 dnech začnou postupně líhnout mláďata. Kdyby samička zasedla až při pátém, je pravděpodobnost, že se mláďata vylíhnou v jeden den. Na vajíčkách sedí jen samička, sameček hlídá hnízdo a stará se o potravu pro samičku. Po vylíhnutí se začíná starat o potravu samička. V tomto období je vhodné zabezpečit přísun bílkovin v podobě vaječné míchanice. Také je vhodné podávat větší poměr naklíčeného zrní. Má to i tu výhodu, že strava je měkčí lépe se rozmělní a mláďata ji lépe berou.
Asi po pěti týdnech přebírá starostlivost o krmení sameček.
Přibližně po osmi týdnech se mláďata osamostatňují.
uživatelů
Celkem uživatelů: 524
Statistiky
Uživatelů online
Komentářů: