Vítej, Host. Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
ŘÍJEN 2018
POÚTSTČTSONE
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031
----- UDÁLOSTI ------
ŘÍJEN 20 - Burza exotického ptactva Přeštice
ŘÍJEN 21 - Burza ptactva Uherské Hradiště
ŘÍJEN 21 - Burza ptactva Hrabětice
ŘÍJEN 27 - Burza exotického ptactva Kralovice
ŘÍJEN 27 - Setkání chovatelů spojené s prodejem Teplice
ŘÍJEN 28 - Burza ptactva Týniště n/Orlicí
ŘÍJEN 28 - Burza exotického ptactva Volduchy
----- SVÁTKY ------
ŘÍJEN 28 - Den vzniku samostatného českého státu
LISTOPAD 2 - Památka zesnulých
LISTOPAD 11 - Den válečných veteránů
Naši partneři
Klece pro chov drobného ptactva
B-CAGES
Australianastrild
Australianastrild
uživatelů
Celkem uživatelů: 462
Poslední: Zdeněk
Statistiky
Celkem příspěvků: 2547
Celkem témat: 625
Dnes online: 11
Nejvíce online: 571
(17.09.2013 | 14:16:46 )
Uživatelů online
Uživatelé: 0
Hosté: 10
Celkem: 11
od smajli dne: 06.01.2008 | 13:04:00

Do domácnosti přibývá druhý papoušek

Po nějaké čase stráveném s naším agapornisem Pepou, který natrvalo zůstal v naší domácnosti jsme se rozhodli, že mu pořídíme partnera, teda spíše partnerku, (usnesli jsme se totiž, že Pepa je sameček). Vycházeli jsme z poučení, že papoušek je pták společenský, a tedy, když nejsme nikdo doma v zejména v pracovní dny, tak samota na něj nepůsobí dobře. Naštěstí, je tento druh agapornise velice oblíben a tím pádem i obchodníky s exotickým ptactvem prodáván a není problém s jeho koupí.

Tak jsem se vydal do zverimexu v našem městě na nákup. Ve obchodě měli dva druhy agapornisů, růžohrdlé a fišerovy. Ti fišeráci byli opravdu velice pěkní, přírodní zbarvení, asi starší mláďata po přepeření protože barvy byly již krásně syté, červené zobáčky, seděli vedle sebe na bidle, byl to krásný pohled. No, ale zabrousil jsem k růžohrdlým, kteří neustále „šmejdili“ po kleci, chvíli neposeděli, no a já jsem potřeboval samičku.

Po asi patnácti minutách hledání rozdílů mezi samičkou a samečkem jsem to vzdal. Zavolal jsem slečnu prodavačku a projevil zájem o samičku agapornise. Slečna prodavačka se bohužel ničím nelišila od prodavačů ve zverimexech v celé republice (což jsem zjistil později, ale čest výjimkám) a na papoušky koukala se stejnou neznalostí jako já. Já jsem věděl, že by samička měla být o něco mohutnější tak jsem vybíral podle dvou kritérií, mohutný a nejlépe zbarvený.

Jůlinka

Nemohu si nevzpomenout na tu krásnou „neznaleckou“, ale zaručeně odbornou konverzaci o pohlaví papouška „támhle, to by mohla být samička“, „ne kdepak, ten vzadu je větší“, „no, ale není moc aktivní“, „tak co tenhle“. Hejno papoušků se motalo po malé kleci, a tak jsme stejně nevěděli, jestli je to ten nebo onen pták. Proto jsem si jich nechal postupně chytit několik a z těch jsem vybíral. Nakonec jsem vybral, podle mého úsudku, největšího a nejlépe zbarveného papouška, „zaručenou“ samičku a po zaplacení se vydal k domovu.

Doma byla připravená provizorní karanténní klec, opět se osvědčila přepravní klec na morčata, která se pro samičku Jůlinku stala přechodným domovem.

Asi po deseti dnech jsme začali s přípravami na její přestěhování k Pepovi. Přenesli jsme přepravku ke kleci s Pepou, a dali do takové výšky, aby papoušci mohli sedět přibližně vedle sebe pouze odděleni mřížkami. Takto jsme je nechali asi jeden den zavřené, aby se „vykecali“.

Druhý den k večeru jsme přešli do druhé fáze a tou bylo vypuštění obou v jedné místnosti. Nebylo to sice ukázkové setkání, ale ke krveprolití nedošlo. Párkrát se prolétli, když Pepa přilétl k Jůlince, ta odlétla a to se stále opakovalo, až na konec zůstali sedět každý jinde. Asi po hodině jsme je odchytli a putovali do svých klecí. To jsme opakovali ještě druhý a třetí den. výsledky by se dalo říci byly skoro stejné. Honička – oddych.

Další den se přistoupilo k rozhodující fázi. Po vypuštění obou papoušků z klecí jsme Pepovu klec totálně přestavěli. Přemístili jsme všechny bidla a přidali jiná na jiná místa. Zrní jsme dali do dvou misek, napáječku jsme taky zavěsili jinam. Hračky co měl jsme taky zavěsili jinam, a několik dřevěných přidali, tak aby vznikly tzv. bezletové prostory k úniku. V poslední fázi jsme přemístili (dočasně) celou klec na jiné místo. pepa a jůlinka v kleci

Pak přišlo na bližší seznámení. Po odchytu putovali oba do jedné klece a kupodivu se to obešlo bez šarvátek. Opakovalo se to co se dělo mimo klec. Pepa prostě musel být zrovna tam co Jůlinka, ale ta se vždy přemístila a jako by s Pepou nic nechtěla mít společného. No ale asi po týdnu jsme je načapali při sobě, při probírání peří a tak vzniklo přátelství na celý život.

20052 Zobrazení | 1 Komentářů | Hodnocení: (3 hodnocení)

(1 Komentářů , 0 jsou nové)
od Čečetka
[30.09.2018 | 10:52:21 ]

[11.08.2018 | 21:05:29 ]

[09.08.2018 | 21:08:39 ]

[05.08.2018 | 21:29:11 ]

[24.06.2018 | 21:54:55 ]

[09.05.2018 | 22:04:24 ]

od Petra
[12.04.2018 | 19:54:42 ]

[07.04.2018 | 05:00:10 ]

od Solium
[15.02.2018 | 06:51:22 ]

[10.02.2018 | 21:14:29 ]

[25.01.2018 | 20:27:44 ]

[10.01.2018 | 22:03:28 ]

CZIN.eu TOPlist