Přípravek na zhotovení důlku v budce pro papoušky.
Především, nevím co si chovatelé dnešní mladší generace představují pod pojmem přípravek, mám obavu, že to může být zaměňováno i nějakým obráběcím CNC centrem nebo zařízením, což je sice moderní a pěkná představa něčeho,odkud vypadávají kompletně dokončené hotové díly zadané výkresem prostřednictvím počítače, ovšem pro potřeby stávajících výrobců přece jen těžko reálná.
Nemíním se zabývat přednáškou o přípravcích potřebných nebo používaných v nábytkářství a v truhlářství. Při jejich konstrukci je nutné dbát na bezpečnost. Jiné požadavky platí pro každodenní používání v sériové výrobě a zase jiné, jde li o přípravek či pomůcku k zhotovení několika málo kousků. Prostě uřezaný prst už nikdy nový nenaroste a na to je potřeba myslet, pokud si přípravek vyrábíte sami. Já sám jsem tu celoživotní skoro každodenní štrapaci u frézy a podobných zařízení prožil bez zmiňované újmy a přeji to i Vám. Pokud si nejste jisti, radši ani nezačínejte.
Po prohlédnutí a krátké úvaze Vám pravděpodobně dojde, že tímto způsobem nevyrobíte za hodinu dvacet nebo třicet důlků, na druhou stranu po řádné přípravě a seřízení budete mít důlky podle potřeby rozměrné, hluboké a celkově kvalitní.
Na fotografiích je jako materiál pro dno použita přiměřeně silná MDF deska, je vhodná z pohledu homogenních vlastností ve všech směrech, práce s ní však není příjemná, vyplatí se kvůli prašnosti nedělat jen jeden kousek a trochu péče věnovat utěsnění celého přípravku proti úniku prachu. Dno však může být i z masivního (spíše listnatého) materiálu, ačkoliv je trochu otázka, zda spárovka je vhodná a nelepený materiál z jednoho kusu v takové šíři taky není obvykle běžně k dispozici. Jistě by vyhověla i dostatečně silná překližka, tedy asi spíše několik na sebe slepených kvůli potřebné síle. Sám jsem však neměl důvod dělat experimenty.
Na dalším obrázku vidíte přípravek seshora - spuštěný do řezu. Vzadu panty, vprostřed čep umožňující otáčení kruhové desky s upnutým dnem, vpředu pevná úchytka na zvedání a spouštění do řezu. Dostatečně tuhá konstrukce připevnění zadní lišty (na mém obrázku s modrým ztužidlem je dost odvážná) jakož i spojení vyndávacího dna s hoření přiklápěcí deskou je na odpovědnosti tvůrce. (Omlouvám se a upozorňuji, kvůli fotografování jsem přípravek vlastně jen nedbale skoro položil než přišrouboval a na pravé straně dole je vidět nedostatečné upevnění, naostro by to takhle opravdu nešlo).
Další dva obrázky jsou pohledem do „žraločí tlamy”, pod nadzvednutou desku s upnutým dnem. Na jedno spuštění dolů se ve dnu vyřízne jen jeden řez v podobě segmentového tvaru, po zvednutí je třeba kruhem o malý úhel pootočit a udělat řez další atd., - mnohokrát po sobě. Nejen hloubku důlku ale i ostatní rozměry lze měnit především výškou zarážky v přední části pod úchytkou zvedané části přípravku ale i vystředěním nebo posunutím celého přípravku.
Na posledním obrázku je dostatečně patrný výsledek snažení.
