AGAPORNIS - PAPOUŠCI - PT��CI

Normální obrázky už sem jdou nasypat skoro bez problémů, nicméně nemyslete si, že je to úplně pravda. Jsem rád, že existuje tenhle server
                                             http://hosting.imgway.cz/

ale sám, když si jej vždy po čase otevřu abych nějaké obrázky kopíroval, jsem z toho standartně na větvi asi jako vy.  Všude se pořád něco mění, vylepšuje a všechny ty nabídky, co jsou nabízeny bezplatně  vždycky mají naproti tomu zas i nějakou nevýhodu. Pokud sami chcete vkládat obrázky, nedá se nc dělat, chce to trochu tpělivosti ale zvládne to nakonec i amatér.






Pták pozitivní



         
Bacilonosič + pozitivní





    


To je z mé strany vše, čím mohu sloužit, ale přeji, abyste to raději nemuseli potřebovat. prostě je dobře některé věci někde mít kompletně uložené, aby se v případě potřeby taky kompletně se vším všudy našly.

Takže druhý obrázek k přeloženému článku najdete opět po otevření Word přílohy:

Nepodaří se mi Word doklady naskládat do jednoho příspěvku kvůli jejich veliksti (včetně obrázků) z důvodu omezení  do.....né kapacity technických možností našeho fóra, to nevadí, můžu pokračovat formou dalšího příspěvku.

Abych vše nestavěl jen na jednom odborném zdroji, přikládám ještě jiný text, jehož pisatel mi není úplně neznámý, mám na něj příjemné vzpomínky, protože z jeho článku (text byl před lety k dispozici také v nové Exotě) jsem se kdysi před mnoha lety dozvěděl základní a hlavní informace o mutacích pěnkavovitých ptáků. Tentokrát jsem musel překlad svěřit jen počítači, výsledek může být přínosný tedy snad za předpokladu možného porovnávání s informacemi z jiných zdrojů. Konkrétní informace o vhodném léku -  Amfotericin B – fungilin, nám s ohledem na jeho nedostupnost u nás příliš nepomůže. Článek je ve Wordu, ale po chvíli se vám v něm načte pro představu i barevný obrázky megabakterií zvětšených mikroskopem. Druhý obrázek k uvedenému textu je opět bohužel v souboru Word v následujícím příspěvku - odpovědi.

Nejsem veterinární lékař, nemohu zde představit zaručené informace ohledně této nemoci. Před dvěma lety se však tohle onemocnění v mém chovu vyskytlo, proto si myslím, že stojí trochu za to se o všechny dostupné informace i s dvouletým časovým odstupem podělit.

Diagnózu jsem vytušil do jisté míry intuitivně, nicméně jsem měl i trochu štěstí.
S čerstvými vzorky trusu jsem po předchozím dojednání došel na místní veterinární ordinaci. Moc iluzí jsem si nedělal, jako všude se toto pracoviště věnuje hlavně kočičkám a pejskům. Paní doktorka, s níž jsem se setkal poprvé (absolventka) se vzorky někde zmizela a byla tam dost dlouho. Když se vrátila, sdělila, že s velkou pravděpodobností  a i s ohledem na to, že právě tohle onemocnění bylo prý předmětem její diplomové práce, je si skoro jista, že jde o tzv. megabakterie. Doporučila mi MYCOMAX a já jí to dále usnadnil, že vím…. Už jednou v minulosti jsem s kolegou řešil u jeho i mých kanárů pocházejících od něj něco podobného a už tehdy jsme nejpodstatnější informace získali z článku MVDr. Nečasové. Nemá cenu jej celý opisovat, k dispozici je níže v programu Word. MVDr. Nečasová nám článek doplnila o dodatek ohledně léčby, takže jsem opravdu už věděl, že  sirup Mycomax u nás v prodeji není a že je možné namísto něj použít Mycomax infůzní roztok. S vodou jej lze mísit.
Onemocnění se do jisté míry opravdu trochu podobá kokcidióze. Vzbuzuje dojem mírnějšího ale vleklého průběhu kokcidiózy.
Ne všichni ptáci v chovu či skupině onemocní, taky ne všichni nemocní uhynou, někteří nemocní příznaky nemoci neprojevují (bacilonosiči). Oproti kokcidióze se však nemoc vleče podstatně déle. Hlavním příznakem je apatie některých ptáků, ale přece jen mírnějšího stupně než při kokcidióze, kdy v posledních fázích postižení ptáci často už spí s hlavou ukrytou pod křídlem.  Při megabakteriích se příznaky projevují ochablostí, přivíráním nebo zavíráním očí spolu s pospáváním ale v případě vzruchu (kontroly či příchodu chovatele) ptáci tyhle příznaky potlačují a pokoušejí se chovat přirozeně. Další příznaky jsou ovšem vyhublost, častější vysedávání u potravy a její špatné trávení. Nestrávené zbytky zrní v trusu, nadměrné množství trusu charakteristicky řídkého a mléčně zabarveného. V závislosti na délce nemoci i délka její léčby je dost dlouhá. Léčebný roztok se podává po dobu třech týdnů a v závěru této doby část vyléčených  jedinců zdaleka ještě nedisponuje obvyklým temperamentem  ale troufnul bych říct, že snad nastupuje ještě do jakéhosi rekonvalescenčního období. Jeho průběh samozřejmě můžeme pozitivně ovlivnit vhodnou stravou, opatrným a mírným okyselováním vody (jablečný ocet), podáváním probiotik.



[