Jak už jsem možná stokrát interpretoval, nemám v nejmenším úmyslu jakýmkoliv způsobem znevažovat, nectít nebo nadodržovat legislativu spojenou s chovem našich ptáků. Na druhou stranu ale si uvědomuji, že rozhodně nejsem ani nikdy nebudu schopen být srozuměn s tím, co se po nás chce a co se nám zakazuje a dělat tomu jasnou a průhlednou osvětu. Vedle námi chovaných druhů podléhajících tomu nejnižšímu - obecnému stupni ochrany, jsou samozřejmě druhy skutečně ohrožené. Jak se s tím vypořádávají třeba chovatelé ptáků - dravců je v mnoha případech docela adrenalin. Najdete i jiné případy než údajné pašeráctví L. Hovorky. Fenomén CITES je pro chovatele modla, aniž donedávna spousta z nich byla schopna definovat nebo si uvědomit, že to je předpis týkající se obchodování s konkrétními chráněnými druhy. Myslím, že spousta úředníků na referátech životního prostředí na vás bude koukat dost hodně a velmi divně, co po nich chcete, až přijdete s formulářem zaregistrovat 2 odchované čížky. Chcete-li jim napomoct, jak získat přehled a jasno v celé oblasti, mohlo by posloužit dát jim k přečtení stať (nebo třeba i celou knihu) o želvách J.X. Doležala. Jistě jste se z jeho jménem již setkali, u lidí s takovým záběrem nelze napsat nějakou charakteristiku na pár řádků, nicméně se pokusím pár slovy sdělit bez špatných úmyslů, že se jedná o výrazně nepřehlédnutelnou kontroverzní osobu v mnoha oborech (redaktor Reflexu), která ve vztahu k níže uvedenému citátu
sedí na té správné straně stolu.
Bylo poznat, že ti na druhé straně stolu, pánové doktoři Kučera a Roth, jsou zosobněním myšlenky, že chovatelství je špatné a stát by ho měl omezovat. Byli mým protipólem.
Celá stať:
http://www.ifauna.cz/clanek/terarijni-zvirata/psychozelva-leesa-a-lov-rohatych-zmiji-25-cast/5504/