Legislativa chovu - co v zákoně č. 114/92 Sb., nenajdeme.Navzdory hojně se vyskytujícímu termínu o tzv. nezaměnitelném značení pro potřebu námi chovaných pěvců tu není definice ani obecná, ani konkrétní. Ta obecná se tam vyskytuje ale v podstatě jenom část z ní platí. Ta hovoří o uzavřeném nesnímatelném kroužku, čipu, případně určení příslušnosti jedince podle testů DNA. Čipy a DNA soudný člověk nebo veterinář musí vyloučit. Nezaměnitelné uzavřené kroužky jsou užívány v případě jedinců evidovaných podle Osvědčení o jedinci odchovaném v přímé péči člověka. Jak označit nezaměnitelně jedince při žádosti o zaevidování podle odchylného postupu zákon bohužel prakticky neřeší.
Pokud se týče konkrétní informace o uzavřených nesnímatelných kroužcích, pro těch pár nejčastěji chovaných druhů se tvůrci legislativy podle mne mohli obtěžovat konkrétní informací, tedy označením velikosti vnitřního průměru uzavřeného kroužku. Bylo by to jednou tzv. černé na bílém dáno a konec. Protože tomu tak není, najdete náznak nějaké snahy o toto na webových stránkách obou výrobců kroužků, na stránkách nové Exoty, občas se o takovou informaci nebo tabulku pokusí v textu článku nějaký osvícený chovatel. Což je vše bohužel k ničemu. Pokud není velikost nezaměnitelného kroužku definována zákonem nebo souvisejícím předpisem, je to opět závažný nedostatek legislativy. Jen pro zajímavost, klikněte si na první z článků (Articoli) v tomto odkaze a můžete si prohlédnout, jak to mají třeba v Itálii.
http://www.stuppello.altervista.org/articoli.htm(odkaz je k dnešku bohužel už neplatný - březen 2014)
No není tu taky třeba seznam ptáků, které můžeme chovat bez omezení, - respektive proto, že nejsou příslušníky eurofauny. A protože si často komplikujeme život soužitím s předsudky a máme sklony dodržovat předpisy i tam, kde žádné nejsou, je na místě si připomenout účel zákona o ochraně přírody.
ZÁKON
114/1992 Sb.
České národní rady
ze dne 19. února 1992
o ochraně přírody a krajiny
§ 1
Účel zákona
Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství 1c) v České republice soustavu Natura 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry.
§ 5a
Ochrana volně žijících ptáků
(1) V zájmu ochrany druhů ptáků, kteří volně žijí na evropském území členských států Evropských společenství (dále jen "ptáci"), je zakázáno... (atd.)
To byly vybrané citace dokazující, že zákon se nezaobírá faunou z jiných světadílů. Ačkoliv i v těch případech platí pro chovatele různá omezení, (zákon týkající se ochrany zvířat proti týrání, CITES nebo možná i další)
Prováděcí vyhláška č. 395/92 Sb potom uvádí seznamy zvláště chráněných druhů, (ohrožených, silně ohrožených a kriticky ohrožených).
Ostatní živočichové (kteří byli dříve označováni jako druhy podléhající obecné ochraně) v žádném seznamu uvedeni nejsou. Logicky však k nim patří všichni příslušníci naší fauny včetně i návštěvníků odjinud.
I v případě poddruhů, které k nám ani nezalétávají ale jen žijí mimo naše území avšak na území jiného evropského státu ochrana podle našeho zákona platí. Nemůžem bez řádného po.....ní tedy chovat ani naše stehlíky ani jejich podruhy žijící v jiných evropských oblastech. Ono takové nebezpečí snad ani není, jedině poddruh C. c. balcanica by snad mohl být chovatelsky přitažlivý, ostatní rasy jsou vesměs drobnější a barevně méně výrazné oproti naší formě. Co do líbivosti a atraktivity je ale výjimkou stehlík sibiřský, C. c. major. Jeho areál je však na východ od Uralu, tedy vlastně za hranicí mezi Evropou a Asií. Není o čem diskutovat. Není ani náznak věty v našem zákoně, že by se tenhle pták měl chovatelem předkládat k nějaké registraci. Nemluvě pak už vůbec o případech, že by se jednalo o ptáka mutačního. Co se týče podoby, soudný chovatel obě rasy bez problémů rozezná, druhá věc je, zda se totéž dá říct o pracovnících, kteří by u vás eventuelně mohli provádět kontrolu. Proto je na místě obezřetnost a třeba v případě kříženců ras nebo ptáků vizuálně sporných je raději zaregistrovat jako prostě stehlíky. xxxxogicky obdobná situace by mohla nastat v případě možné zaměnitelnosti hýla mexického s hýlem rudým. Tahle situace naštěstí není tolik na indexu jako se vzpomenutým majorem. Ostatně situaci si komplikuje spíše druhá strana, v případě pochybností ať úřady registrují pro mne a za mne třeba i kanáry včetně barevných nebo postavových a dalších, vždyť i v tomto případě se jedná o druh volně žijící v zemi EU.
Věřím, že bez problémů by měly být druhy jako exotičtí čížci, zvonohlíci nebo i hýli, zvonci a další stehlíci z jiných světadílů, byť v názvu mají latinské rodové jméno stejné jako u nás.
To už záleží na Vás, abyste si před nákupem líbivého druhu zjistili maximální množství informací a rozlišili s jistotou druhy podle našeho zákona rizikové od bezproblémových.
http://fkcso.cz/cz-list.htmDalší nedořešená kapitola se týká ptáků mutačních. Jsou to pochopitelně vesměs ptáci pocházející z chovů a s jistotou lze říct, že po.....ných. Nikde v zákoně není blíže specifikováno, proč mají být předmětem registrací, nicméně vyžadováno to je údajně kvůli druhově stejné totožnosti a vlastně i genetickému vybavení. Moje vize je, že si druhá strana opět sama komplikuje život, pokud by se povinnost registrace vztahovala jen na ptáky přírodního vybarvení, pak i v případě, že se nám přírodní pták narodí od rodičů mutačních případně smíšeného páru, stačilo by pak v tomto případě mít registrovaného toho přírodně zbarveného z rodičů a v případě obou rodičů mutačních už mutační barva prokazuje že se nejedná o ptáky z přírody. Mutační ptáci se v přírodě nevyskytují běžně, pokud se tak stane tak takový jedinec je jeden z desetitisíců a ten by zrovna populaci druhu nezachránil, protože stejně jej do příštího roku chytne krahujec.
Uvedená verze by ovšem asi narážela na nedostatek znalostí ohledně genetiky barev mutačních ptáků, která je mnohdy problémem i pro méně erudované chovatele, takže přesvědčit pracovníka odboru životního prostředí o tom, že právě tahle barevná kombinace rodičů úplně normálně podle genetických pravidel dává přírodní potomky by bylo nad lidské síly. To ovšem je zase nedostatek druhé strany, ten, kdo si osvojuje právo něco zakazovat nebo povolovat, pokud předpisy vydává jen tak od boku bez konzultace s druhou stranou nebo odborníky, měl by být v příslušném oboru přiměřeně vzdělaný. Je tristní, že pracovníky referátů životních prostředí musíme my sami stále navádět na předpisy podle nichž mají naše žádosti vyřizovat.
Prostě textu zákona přibývá a přibývá ale pořád zůstávají stěžejní problémy nepovšimnuty.
Tito ptáci musejí být nezaměnitelně označeni
nesnímatelným kroužkem nebo mikročipem
a evidováni krajským úřadem (na území národních
parků, chráněných krajinných oblastí
a jejich ochranných pásem jejich správami),
případně mohou být chováni na základě vydané
výjimky. V dobu přípravy této publikace se
vyjasňuje přesný postup evidence.Kapitola 4.1.1. Chov evropských druhů ptáků (odkaz na konci článku dole)
Publikace byla vydána v r. 2004, není nijak nepravděpodobné, že by se nemohla asi dva roky připravovat, tudíž kdyby autor dnes nebyl zaneprázdněn jinými úkoly, potěšil by mne po deseti letech odkaz na znění přesného postupu evidence.
