Křivka obecná Loxia curvirostra, ve starší literatuře též křivonoska. Řád pěvci, čeleď pěnkavovití. Podle současně platných předpisů podléhá tzv. obecné ochraně živočichů. Není uvedena v žádném ze seznamů vyhlášky 395/ 92 Sb. Nestanovil-li příslušný okresní úřad vyhláškou podle § 77 zákona 114/ 92 Sb. jinak a nejedná-li se o zvláště chráněné území, není k jejímu chovu ani odchytu zapotřebí zvláštní po.....ní či registrace orgánu státní ochrany přírody ani žádné jiné instituce. Kdybych sám měl jednotlivé druhy čeledi pěnkavovitých seřadit, určitě by křivka tento seznam uzavírala. Mezi našimi chovateli je dostatečně známa, v chovech se však vyskytuje méně často. Jednak se nevyskytuje zas úplně běžně a i její případný odchyt je o něco náročnější než odchyt ptáků navštěvujících třeba zimní krmítko nebo hnízdících na zahradě. Tyhle okolnosti i v mém případě ovlivnily absenci konkrétních zkušeností s chovem tohoto druhu. Asi před pěti lety se mi podařilo získat pár těchto ptáků, záhy mi však samice uhynula. Zbylý samec přes zimu přebýval v malé venkovní voliéře s několika dalšími pěnkavovitými. V půli března začal stavět hnízdo. Bylo to sice bezpředmětné avšak přesto jsem ho zásobil vhodným stavebním materiálem a on tu stavbu také dokončil.
Na podzim r. 1998 se mi podařilo získat skupinu těchto ptáků. Předpokládal jsem, že se mi podaří vypozorovat ptáky, projevující si nějak náklonost a tímto způsobem že získám pár, kterému pak vytvořím maximální podmínky k hnízdění. Samozřejmě, že jsem si přál aby v tomto výběru obstál ten nejčervenější sameček . Ale vůbec to nefungovalo. Postupně jsem dle mého úsudku „neperspektivní“ jedince nebo páry rozdal přátelům. Přešel rok a žádný z ptáků neprojevil tendenci hnízdit. Při návštěvě jednoho ze zmíněných přátel jsem shledal, že křídelní letky i krovky jeho křivky jsou asi z poloviny bílé, ostatní opeření bylo normální. „Tak já ji chytím“, slyším přítele dřív než jsem cokoliv stačil vyslovit. Doma jsem měl jednoho samečka s dvěma samičkami. K sestavě takové skupiny se chovatel uchyluje se záměrem, že při ní zabrání eventuelním sporům mezi samečky a že v případě dispozice některé ze samiček k hnízdění se sameček zapojí jaksi automaticky. A tak jsem lichého ptáka přidával k hejnku trochu s obavami. Rámus sice byl, ale brzy se společnost srovnala. Jak přinesenému ptáku, tak i mým křivkám se na nožižkách začlo projevovat onemocnění roztoči - jakási „vápenka“. S ptáky takto postiženými (zpravidla staršími) jsem se setkal nejednou i u ptáků odchycených z přírody. S týdenní přestávkou jsem provedl dvakrát opatrně ošetření jednoprocentním arpalitem. Pro úplnost bych se ještě měl přiznat, že i já i přechodný majitel, který v tomhle ohledu myslím moje zkušenosti převyšuje, jsme doposud ptáka považovali za samičku. Během března však bylo slyšet častější vyzpěvování a já se přesvědčil o omylu. Často se také ozývalo výrazně hlasité vábení transkribované jako „cok - cok“, takže několikrát jsem se domníval, že příčinou bude asi přiletivší návštěva křivek do blízkosti voliéry. Ale mýlil jsem se, šlo jen o zvýšenou aktivitu před hnízděním. Stavbu hnízda ještě v březnu zahájil nový sameček. Našel si jako většina mých svěřenců císařské hnízdo jako se používá pro kanáry, mám je pro tyhle případy zhotovená trochu v upravených rozměrech. Vlastně jsem zatím s hnízděním ještě ani nepočítal a hnízdo bylo zavěšené jen prozatímně, jeho poloha se mi jevila nyní naprosto nevhodná. Přesunul jsem je tedy asi o půl metru do nejbližšího hořeního rohu voliéry. Ptáci to přijali bez problémů. Současně bylo třeba odchytit druhý pár a umístit jej do jiné voliéry, aby se předešlo případným sporům nebo šarvátkám, jež by hnízdění narušovaly. Základ stavby tvořily samozřejmě nejprve drobné nalámané smrkové větvičky, do nich ptáci postupně zaplétali stvoly suché trávy a mech. Protože křivky staví hnízdo poměrně tuhé a silnostěné, bylo třeba stavební materiál doplnit vatou z topolů, psími chlupy a podobnými materiály. O vše měly zájem. Sameček intenzívně přinášel do hnízda téměř vše, samička prováděla konečnou úpravu. Zaujala je také odstávající volná vlákna konopného těsnění vodovodního kohoutku. To ovšem nebylo možné uvolnit, proto jsem jim tentýž materiál poskytnul nastříhaný ve větším množství. Samička pak postupně snesla čtyři vajíčka.
Samozřejmě, že zajištěním případných potravních nároků pro případ hnízdění se zabývám vždy s předstihem. V případě křivek jsem si vždy na podzim dělal zásobu modřínových šišek. Tentokrát jsem však měl smůlu, v předchozím roce se jich urodilo minimum. Při větší péči, respektive např. při chovu v kleci se mi v minulosti podařilo vedle slunečnice, semence a šišek naučit je také na rozmačkané vlašské ořechy, dokonce i moučné červy. Ptáci v hejnku ve voliéře jsou konzervativnější než pták v kleci. Vcelku jsem byl rád, že kromě výše jmenovaných semen se moji ptáci naučili přijímat také semena kardi. Většinou se během sezení na vejcích hodnota krmné dávky omezuje, protože je nebezpečí, že by ptáci mohli začít s další snůškou dříve než dokončí výchovu vylíhlých mláďat. Přesto hned při zahájení stavby hnízda jsem začal podávat kardi i slunečnici naklíčené. Stejná semena v suchém stavu jsem dával jen omezeně nebo vůbec. Nebylo jiné cesty, bylo třeba je urychleně naučit přijímat naklíčená semena. Pokud bych měl dostatek modřínových šišek, jsem přesvědčen, že bych si procedury s nakličováním mohl ušetřit. Jistou naději jsem si dělal, že už v loňském roce všechny moje křivky stejně i s ostatními ptáky dostávaly nedozrálá pampelišková semena. V případě všech ostatních pěnkavovitých ptáků, kteří zahnízdí zpravidla až později toto krmivo funguje jen jako stimulace k hnízdění. U křivek došlo k časovému souladu podle mého přání. Vše vyšlo přesně jak jsem si naplánoval. První hnízdo jsem krmil loňskými modřínovými šiškami, následně nezralými pampeliškami a ještě později nezralými semeny kozí brady. Při druhém hnízdění jsem pak postupně mohl už nosit čerstvé modřínové šišky a (světe div se) dozrávající řepkové semeno. Naklíčené kardi a slunečnici k mé radosti ptáci brali též, ovšem pampeliškám a modřínovým šiškám dají přednost za všech okolností. Zkonzumovali také velké množství mšic, které jsem jim dával s větvičkami ovocných stromů. Moučné červy nebo octomilky, které jsem měl k dispozici se mi jim do jídelníčku vnutit nepodařilo.
V prvním hnízdě se vylíhla tři mláďata, jedno vejce samička asi zastudila, oplozené bylo, ale nevylíhlo se. Věk mladých ptáků mezi pátým a sedmým dnem považuji obecně za kritický. V té době se stává, že staří přestávají krmit nebo chtějí změnu v krmení, eventuelně je napadne stavět nové hnízdo. Zvětšuje se rozdíl mezi dříve a později vylíhnutými ptáky, takže ti mladší jsou na tom stále hůře až nemají šanci dosáhnout přes své větší sourozence k nakrmení. Jen výjimečně rodiče akceptují rozdíl mezi sourozenci a dbají na to, aby krmili i posledňátka Nejvíc mrt.....k v mém chovu je určitě v tomto věku. Do tohoto období navíc spadá obvyklé kroužkování. I u druhů odchovávaných už s rutinou v téhle době zvyšuji péči. Tím spíše u zřídka hnízdících druhů. Prvním krokem mé péče je častá kontrola hnízda, často si pomáhám zrcátkem, abych hnízdo stále nesundával. Ostatně někdy to třeba ani není jinak možné. A tak podle očekávání pátého dne jsem zjistil ztrátu jednoho mláděte. Najít je nebývá těžké, důležité je, aby se to podařilo včas. Obvykle leží někde na zemi a přesto, že je rodiče pustí z výšky, nezraní se. Mnohdy se mi nakonec zmátořila taková mláďata i dost prochlazená nebo i zraněná a vyrostou pak aniž by bylo možno co poznat. Vyhozenou křivku jsem do hnízda vrátil. Avšak ne vždy platí, co jsem uvedl. Při kontrole asi za hodinu byla v hnízdě asi přece jen následkem zranění mrtvá. To, že namísto tří mláďat jsou dvě, může rodiče upokojit. Řekl bych, že asi na ně přece jen tlačí určitý stres z nedostaku potravy, který se úbytkem jednoho mláděte úměrně srovná. Neumím si představit, že bych předváděl své ptáky jako odchov bez kroužků. Většina úspěšných zahraničních chovatelů uvádí, že kroužkování křivek v zajetí probíhá bez problémů. Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo. Za chvíli jsem našel jedno okroužkované mládě vyhozené. Rovněž uhynulo. Poslední mládě rodiče v hnízdě ponechali k mé radosti už i s kroužkem. Pak už nenastaly žádné problémy. Po vylétnutí mláděte z hnízda se začali rodiče zjevně zajímat o stavbu nového hnízda. Sameček se věnoval více krmení mláděte, samička tentokrát postavila hnízdo ve větvi suchého smrku téměř sama. Ačkoliv to běžně nedělávám, odebral jsem tentokrát postupně snešená vejce a nahrazoval je jinými z neoplozených snůšek jiných ptáků. Dobře jsem udělal. Neustále žadonící mládě nedalo rodičům moc pokoj a zdržovalo se nebezpečně i u hnízda. Přitom se mu podařilo v krátké nepřítomnosti samičky jedno z vajíček rozšlápnout. Byl to naštěstí bezcenný podkladek. Díky tomu se mi v druhém hnízdění ze tří snesených vajíček vylíhla tři mláďata. Tentokrát se problémy nedostavily ani při kroužkování. Žadonění třech mláďat se na rozdíl od předchozího hnízdění nedalo ani přeslechnout. Nemohu si pomoct, pořád mi to něčím připomínalo hnízdo stehlíků. Milým překvapením bylo, že mládě z prvního hnízda po vzoru rodičů začalo své sourozence na hnízdě krmit. Pokračovalo v tom ještě i po jejich vylétnutí. Později jsem zjistil, že je to sameček.
Kdysi jsem se setkal s chovatelem - čižbařem, který mi tehdy také párek těchto ptáčků nechal. Nebyl to opravdu jen čižbař. Sám jsem na vlastní oči viděl, že je rovněž odchoval. Tvrdil mi tehdy, že aby se ptáci spářili, je třeba vybrat k ptáku se zobákem překříženým doprava protějšek se zobákem překříženým opačně. Bral jsem to jako zajímavost, které jsem moc nevěřil, ale nedokázal jsem ji vyvrátit. Ptáci odchycení z přírody mají většinou horní polovinu zobáku ohnutou doprava, těch opačných je mezi nimi podstatně méně, řekl bych asi jako leváků mezi lidmi. Moji ptáci na začátku chovné sezóny byli všichni praváci. Mladí ptáci mají zobák nejprve rovný. V hnízdě vydrží podstatně déle než jiní pěnkavovití. U mne si tam pobyli dvaadvacet dní, ačkoliv právě v posledních dnech jsem je dost rušil fotografováním. Později jsem nebyl delší dobu doma a jedno z mláďat druhého hnízda už vzletné uhynulo. Mladým ptákům zobák narostl podle pravidel přírody, jen jedno mělo horní čelist doprava, zbývající tři leváci. Že leváci jsou samci a samička má zobák po rodičích, je jistě jen náhoda. Pohlaví mladých se dalo rozlišit v době přepeřování švitořením samečků. Pro už zmíněnou nepřítomnost jsem se zpožděním začal také s podáváním karoténu a aspoň pár oranžových peříček na hrudi i kostřeci samečků můj předpoklad jejich pohlaví potvrdilo. Sameček otec také přepeřil, bílé znaky v křídlech zmizely. Zřejmě byly jen důsledkem do určité míry jednostranného krmení nebo nedostatečného přísunu potřebných látek.
Na spočítání případů, kdy se našim chovatelům v posledním čtvrtstoletí zdařil úspěšný odchov křivek, by mi stačily asi prsty jedné ruky. Proto, i když nebyl odchov zvlášť náročný, jsem rád, že tento úspěch mohu přiřadit na své konto.
M. Brázdil, Lomnice nad Popelkou
Poznámka: Článek byl napsán a odchov byl uskutečněněn ještě před vstupem naší republiky do EU, legislativa tehdy skutečně umožňovala, to co je v úvodu popsáno, nyní to samozřejmě možné jen tak není.
krmící samec
odchovaný sameček
později se povedli také kříženci s mexickým hýlem
