Z pera kolegy P. Podpěry se poslední dobou řinou informaceí, o kterých si myslím, že jsou přinejmenším velmi diskutabilní. Obětmi nejsou jen kanáři. Tentokrát se terčem stali stehlíci, konkrétně forma major.
http://www.ifauna.cz/okrasne-ptactvo/clanky/r/detail/6969/stehlik-obecny-carduelis-carduelis-linnaeus-1758/Myslím, že vlastně nejvíc věrohodnosti přináší úvodní věta článku.
O stehlíkovi, kterého považuji za jednoho z nejkrásnějších evropských ptáků vůbec, jsem psal již několikrát. Myslíte si, že si pamatuji, kdy a co jsem o něm napsal? To byste se teda spletli! Mám jen takovou nějakou rámcovou představu.
Přitom stehlíci se hojně chovají na západ od nás, hlavně v Belgii, Holandsku, Německu, Itálii, kde existují specializované chovy a opravdu zanícení chovatelé. Ve většině těchto zemí se mluví především o stehlících majorech. Každý chová majory, ale ve skutečnosti to žádní majoři nejsou. Jméno major slouží jako obchodní značka, přičemž by to měla být původně zeměpisná forma stehlíka. Jako taková musí původnímu popisu té formy odpovídat. Nestačí, aby to byl jen velký stehlík. Kdybych posuzoval někde v Německu, kde mají přísné regule pro přihlašování ptáků na výstavy, a ptáci by byli přihlášeni jako majoři, zřejmě bych většinu takových ptáků vyloučil. Sledoval jsem stehlíky na jejich výstavách mnohokrát a většině ptáků deklarovaných jako majoři chyběly důležité znaky. Mluvím samozřejmě o přírodně zbarvených ptácích. U mutačně zbarvených jedinců nemůžete na výchozí formu usuzovat vůbec.
Velké postavy u domestikovaných stehlíků jsou dnes docíleny výběrovým chovem, i když původní použití velkých forem přírodních ptáků nelze vyloučit. Ne každý velký stehlík, kterého vidíte sedět v bodovací kleci, je skutečným majorem.
Jenže, z vody se donekonečna vařit nic nového nedá, posuzovat evropské ptáky před třiceti lety a dnes je rozdíl. Bez ohledu na to, že mnoho současných specialistů v této kategorii před těmi třiceti lety jak se říká, tahali na provázku kačenku. Nepatřím k nim, ale není žádné tajemství, že kromě jiného se k nám stehlíci majoři zhruba před těmi třemi desetiletími dostali do podvědomí díky opakovaným dovozům chovatelů, kteří přijížděli na pozvání na návštěvu výstav v Olomouci. To si pamětníci dobře pamatují. Ačkoliv Kazachstán je dost daleko, ti podnikavější se nechali pozvat občas i mimo termíny olomoucké Exoty a i v průběhu méně vzdálené minulosti se k nám občas podobné zásilky dostaly. Pamatuji si na chovatele až z Novosibirska, kterého jsme provázeli mezi našimi chovateli v době, kdy ještě nebyl Přerov nebo Uherské Hradiště. Buďte v klidu, běžná asijská fauna nejsou citesoví ptáci, celní a veterinární odbavení tehdy s doporučením ČSCH v Praze. Takže, když jsem před časem zavezl do Lysé nad Labem vystavit samce stehlíka majora (byť zdegradovaného chovatelským kroužkem), věděl jsem jistě, oč se jedná a ještě dnes za to mohu ručit. Nebyl to určitě jen „velký” stehlík, to mi po ty zhruba tři dny výstavy svými telefonáty dokazovali zájemci, kteří se neodbytně dotazovali po jeho získání a ceně. Okomentovat, že se jednalo o stehlíka prezentovaného vystavovatelem jako formu major, mne příliš nenadchlo. Nevím, jestli od doby vzpomínaných olomouckých výstav jej vůbec bylo možné na některé z našich výstav vidět. Mnozí z mladších jej měli možnost vidět poprvé a to bylo i smyslem a motivací v Lysé. Necítím se kvůli tomu dotčen.
V případě zájmu, doložte si foto k písemnému popisu.
Článek o stehlíkovi jsem si četl aktuálně v době, kdy ono číslo Fauny vyšlo tiskem. Mávnul jsem nad tím tehdy rukou. Pamatuji si sám také na dobu, že jsme př. Podpěru nadšeně zvali k posuzování kříženců a evropské fauny. Jenže jak by se toho zhostil dnes nevím. Píše, že některé ptáky by rovnou vyloučil. To by se asi se zlou potázal. Orientovat se v barevných rázech kanárů stejně jako dnes i v mutacích eurofauny je od posuzování neodmyslitelné. Chovatelé, potažmo vystavovatelé, vzato v množném čísle některé přešlapy nezapomínají a neodpouštějí je.
Ani v případě čížka to nedopadlo příliš slavně.
http://www.ifauna.cz/okrasne-ptactvo/clanky/r/detail/6952/cizek-lesni-carduelis-spinus-spinus-linnaeus-1758/Čížci ve venkovních voliérách často trpí vápenkou, takže jim třeba musíte sundat kroužky.
Poslední roky mám chov mutačních čížků. S ohledemna jejich genetickou dědičnost zhruba polovina chovu je zbarvených přírodně. Musím si o tom vést evidenci. Za posledních osm let se mi narodila téměř stovka čížků. U žádného z nich jsem nikdy vápenku nezaznamenal.
Asi před třemi lety byl jeden pár žlutých mutantů k vidění na výstavě v Lysé nad Labem. Tedy, ti ptáci byli chovatelem přihlášeni jako žlutí, ale myslím si, že to byli ve skutečnosti žlutí pasteloví. Skuteční žlutí jsou dnes opravdu sytě žloutkově žlutí.
Prostě nedá si pokoj a nedá.... Co dodat? Kdo asi jiný než vlastník chovatel a vystavovatel to má vědět nejlíp? Kdo a proč vymyslel název pro zvonohlíka citronového? A jak vlastně má být žlutý ten žloutek?
Název „žloutkově žlutá mutace” se u žádného dalšího opeřence nevyskytuje, právě v tomto případě jsem jej mohl použít, ale protože se jednalo o evropskou novinku, chápejte, že presentace výrazu „žloutkově žlutý” v dalších evropských jazycích by celý proces dost zkomplikovala.
„žloutkově žlutí”
Na závěr, nic ve zlém, jen drobná doplnění a upřesnění. MB.