AGAPORNIS - PAPOUŠCI - PT��CI

No zas tu mám jakousi aktualitu ze světa kanárků, bohužel spíš negativního charakteru. Časopis Fauna u mne už dávno nepatří ke zdrojům nějakého vzdělávání, ani třeba nějakého oddechového čtení. Nikdo ji nerediguje, p. Horká se sice může snažit a rozkrájet, ale ve skutečnosti dá do tisku cokoliv, co jí kdo zadá. Tak mne nedávno zarazilo např. v jistém článku o kanárech, že dominantně bílí jsou dvojí, tedy přesně autor uvádí štěpitelné na červené a štěpitelné na žluté. Kdyby to skutečně byla pravda, tak by při páření s recesívně bílými bylo možno získat žluté a červené. Nebo ne? Si to zkuste. Ale to je špatně, přece není možné v 21. století kdejakou ptákovinu, co kdo napíše, skutečně prakticky kontrolovat. A tak ani nemám zájem na takové věci reagovat, jen si vlastně dělám nepřátele, přitom sám kanáry příliš nechovám a už vůbec nevystavuji. Tuhle mne ale zase kolega Luboš opravdu dokopal: to si prosímtě přečti.... Ne, nechci, jsem už starší člověk, není mě zapotřebí se rozčilovat.... Ne, musíš. Píše i Jirka Tichý a zlobí se.... No tak ať, je to jeho STANDARD, ať si jej hájí a brání.
No, rezignoval jsem. O co jde. Kolegovi Podpěrovi se asi nedostávalo dost nápadů na jeho přispívání do Fauny a zvolil si podrobit mikroskopické kritice vytržené z dlouhodobých souvislostí i odtržené od průvodního textu obrázky v jistém čísle italského časopisu ALCEDO, které mu někdo podstrčil. Jsem si skoro jist, že to bylo od něj velmi nešťastné rozhodnutí a vůbec velmi špatný den pro něj. Ačkoliv si moc vážím jeho přitažlivého způsobu písemného projevu.







Sám jsem ALCEDO odbíral asi pět let, i já jsem byl z prezentace kanárů mnohdy udivený a překvapený, ostatně jsem se o tom i se zmíněným kolegou Lubošem (pro úplnost, Luboš je předseda posuzovatelského sboru) občas bavil. No nic, nedá se svítit, co je psáno to je dáno. Nakonec jsem byl rád, že jsem tímhle způsobem měl možnost si obzory rozšiřovat. Italštinu jsem si moc neprocvičil, jsem starší člověk, už jsem to zmínil, co byste ode mne nechtěli. Nakonec jsem to odhlásil a nebyla to zřejmě ještě nejvhodnější chvíle, mohl jsem počkat a radovat se před nedávnem ještě z obrázku svých žlutých čížků na obálce prestižního časopisu.



Oni mají Italové takový „blbý” zvyk, proběhne mistrovská soutěž kanárů, (ať už národní, případně i světová, pokud je v Itálii) a ještě před vydáním ptáků se nějací šílenci angažují, vychytávají vítěze jednotlivých skupin nebo barevných rázů či jiné zajímavosti a fotografují je, aby bylo možné svým způsobem porovnávat a dokumentovat vývoj. Samozřejmě, ti ptáci zrovna v závěru výstavy už toho mají dost, ale to se zohledňuje, tak jako tak se jim musí peří srovnat, nohy omýt, - a nakonec i vybrat ta nejlepší fotka z několika. Co ještě víc by si kdo mohl přát? Pak se to samozřejmě pěkně v odborném časopise prodá, to je byznys. No proč ne, asi byste si to kupovali taky rádi, nebo rozhodně by to nebylo na škodu vědět jak vypadá premiant výstavy. Nejen to, vždyť mnozí v Česku (nebo Slovensku?) netuší (nebo nechtějí tušit) jak vypadá třeba ve stejných barvách jaspis a jak šedokřídlý. Ta vysoká hodnocení 93 - 94 bodů pak souvisejí s tím, že jsou to vítězové skupin. Přístup P. Podpěry, který to pojal podobně jako dětské obrázkové leporelo, kvůli němuž se musel pro orientaci mezi obrázky naučit dokonce 6 italských výrazů (vlevo, vpravo, nahoře, dole, předchozí stránka, následující stránka) je docela zajímavý. Myslím, že je pro nás dobře, že italští chovatelé českou Faunu nečtou.