Naučit je s předstihem na moučné červy je v podstatě ideální. Těch si můžete opatřit dostatek. Na pavouky a obvykle asi ani na mšice je učit není třeba. Pokud nebudou brát ty moučné červy, asi jim nebudou říkat nic ani voskoví zavíječi, což pak je celkem tragédie, protože těch nikdy není přebytek a dívat se jak mladí hýli hynou, protože staří nevědí čím krmit a v láhvi se pomalu kuklí nebo hynou zavíječi je dost tristní. Stejně není samozřejmé a to se netýká jen hýlů že všespasitelné jsou mravenčí kukly. Ty velké už dávno ani nenosím a nezkouším, to bylo spíš pro opravdu hmyzožravce jako jsou kardinálové, ale ani ty drobné někteří ptáci (čížci, čečetky, stehlíci) nepřijímají stejně nadšeně, jedni se to musejí učit od jiných, někteří na to přijdou sami, jiní by se po nich utloukli a vrhají se na ně ale světe div se, jsou i takoví jedinci nebo i celé páry, kterým to zřejmě až tak příliš nechutná, prostě zobnou a dost.... Jinak v Evropě fungují určitě odchovy hýlů i na míchanici, oni k tomu přidávají hodně ovoze, zeleniny i tvaroh, třeba v zimě nějaký starší článek vydoluju. Kanářice obecně jsou různé.
. Je dobře,, že Roman připomíná mexické hýly, to jsou častí rodiče méně obvyklých kříženců, kteří by jinak světlo světa moc dlouho neužili. U mne se to podsazení pod kanářici nejednou povedlo, nepamatuji se s jistotou, možná to byla už vejce těsně před líhnutím a určitě to nebylo 5 nebo 6 mláďat v jednom hnízdě. Skoro jistě by asi odchov s míchanicí potvrdil i Michal Příza z Lošova u Svatého Kopečku, pokud se s ním znáte, zkuste se u něj zastavit jestli si na vás udělá čas, nikdo nebude zapírat co pozitivního se mu povedlo.